Cena za jistotu
Až 60% veškerých vkladů českých domácností spočívá v bankách formou nejrůznějších termínovaných vkladů a spořicích účtů. Dobrá zpráva pro akcionáře těchto ústavů, poněkud horší pro peníze vkladatelů. Při pohledu na níže uvedený diagram je však situace přímo děsivá – kolem 90% veškerých prostředků se povaluje v konzervativních instrumentech s nízkým výnosovým potenciálem.
„Bezpečnost především,“ opáčí běžný investor českého typu, „hlavně abych neztratil!“ To může dávat smysl; pohříchu jen na první, hodně povrchní pohled. Pokud držíte na spořicím účtu krátkodobou likvidní rezervu, je to celkem v pořádku, ačkoli vhodnější z hlediska výnosu jsou nyní fondy peněžního trhu. Pro střednědobé investiční záměry, od čtyř do sedmi či osmi let, podobné nástroje ztrácejí kouzlo. Ovšem jako dlouhodobá investice je tahle volba fatální hloupost, bez legrace! Anebo snad čeští střadatelé žádné dlouhodobé cíle nemají?
Častou námitkou bývá „nevím, co bude za půl roku, natož za deset let,“ případně „za ty peníze si pak stejně moc nekoupím.“ Zatímco ta první je klasickou ukázkou pštrosího přístupu „nechci nic vidět a slyšet“ se všemi odpovídajícími důsledky, ve druhé se skrývá racionální jádro. Ano, inflace dlouhodobě znehodnocuje úspory. A právě proto je třeba na delším období použít takové investice, které ji co možná nejvíce překonají. Což termínované a netermínované vklady, penzijní připojištění a životní pojištění rozhodně neumějí! Držet dlouhé peníze v uvedených nástrojích je tudíž kolosální nesmysl a vede bez dalšího ke ztrátám, kterých se chtěl český střadatel vyvarovat!! Jistota tohoto druhu je poněkud drahý koníček.
Vzhledem k míře korupce v našem veřejném sektoru dochází k neustálému zvyšování míry zadlužení každého z nás. Další nemilou skutečností je demografický vývoj, kdy poměr aktivně pracujících k příjemcům penzí se postupně překlápí na stranu důchodců. Vliv obou těchto faktorů na výši státních penzí, které budou pobírat dnešní třicátníci či čtyřicátníci, je zřejmý. Budou nižší, a to výrazně. Pštros prohlásí „nějak bylo, nějak bude, hlavně mi s tím dejte pokoj“ nebo nějaký podobný blábol, ostatní se budou snažit něco s tím udělat. Tedy vytvořit si vlastní nezávislou rentu. Pokud patříte k těm druhým, dobře si prohlédněte následující diagram:
Vašim penězům je úplně jedno, kde leží. Vám by to ale fuk být nemělo. Čím více je donutíte pracovat, tím méně budete muset pracovat sami. A to stojí za zamyšlení, co říkáte?
S použitím materiálů analytika Petra Syrového.
Autor
