24. 05. 2010
Názory uveřejňované na tomto portálu vyvolávají různé ohlasy. Pojďme se dnes zamyslet nad dvěma z nich, které přišly v reakci na článek Nemovitost – aktivum či pasivum?
První upozorňuje na nesprávný výklad pojmů aktiva a pasiva. Dle účetních standardů jsou tyto dvě složky součástí rozvahy neboli bilance. Přitom platí základní bilanční rovnice, že totiž aktiva se vždy rovnají pasivům. Aktiva nám říkají, jaký majetek podnik vlastní, zatímco pasiva odpovídají na otázku, čím je tento majetek financován, neboli kdo ho platí.
Představíme-li si rodinné hospodaření jako podnik svého druhu, pak bezesporu můžeme takový způsob popisu majetkových poměrů použít a bude to správně. Otázka však zní: „K čemu nám to poslouží?“ Podle mne celkem k ničemu. Jde pouze o záznam stavu, který ovšem nic nevypovídá o skutečné hodnotě těchto zdrojů. Účetní bilance totiž nerozlišuje mezi tím, zda dotyčný majetek funguje jako generátor výnosů nebo naopak jako nenasytný spotřebič. K tomu je třeba ještě porovnat výnosy a náklady.
Pro účely budování majetku a nezávislých příjmů je proto výhodnější přidržet se výkladu těchto dvou termínů ve smyslu, který používá Robert T. Kiyosaki. Podle něj je aktivum to, co vytváří příjem; pasivum jej naopak spotřebovává. Tak například koupíte byt na hypotéku a budete jej pronajímat. Pokud po odpočtu všech nákladů, tedy i hypoteční splátky, zůstane z nájemného ještě kus pro vás, lze tento byt považovat za aktivum. Jestliže na něj doplácíte z jiných zdrojů, stává se v této chvíli pasivem. Pak jednoho dne hypotéku umoříte, a z pasiva se stane aktivum.
Takový náhled je možná prostý, ovšem úmyslně. Jednoduché věci fungují. I když nemusejí vždy odpovídat účetním standardům.
Obdobně zjednodušující je doporučení udržovat majetek pro účely nezávislých příjmů ve třech, přibližně stejně velkých částech: akcie – dluhopisy – nemovitosti. Námitkou bylo, že se zde nepřihlíží k jiným možnostem a aktuálnímu vývoji trhu.
Jaké jsou ty jiné možnosti? Investice do uměleckých předmětů či starožitností, komodit, finančních derivátů, investičních diamantů, měnových párů, vzácných mincí či sbírek… Všechny tyto alternativy nepochybně existují, vyžadují však velmi specializované znalosti. Jste-li s nimi obeznámeni, pak směle do toho. Pro běžného investora, který nehodlá trávit svůj drahocenný čas studiem a nekonečným vyhledáváním vhodných příležitostí je ale tato půda poněkud nejistá.
Aktuální vývoj trhu je jistě dobré sledovat. Ptejme se však, ve kterém okamžiku se z investování stává spekulace? Tou lze vydělat velké peníze a stejně tak i prodělat. Trhům vládne upravené Paretovo pravidlo, kdy 90% účastníků ztrácí, zatímco 10% profituje. Dosavadní zkušenosti ukazují, že pasivně řízené fondy mají dlouhodobě lepší výsledky než ty aktivní (viz P. Kohout: Investiční strategie pro třetí tisíciletí). Největší potíž spočívá v určení budoucího vývoje trhů. Z nedávné minulosti například víme, že dramatický pád, který započal na podzim roku 2007, byli schopni předpovědět asi tři lidi na světě, z toho dva vycházeli ze zcela mylných předpokladů.
Můžeme sledovat pohyb trhů každodenně a velmi pečlivě, stejně potřebujeme nějaké vodítko. Bez něj jsme ztraceni jako Maruška v temném lese. Naopak příliš sofistikované nástroje analýzy působí možná učeně, výsledky obchodů jejich prostřednictvím bývají dost pochybné:
Všimněte si čárky, na kterou míří šipka. Dne 6. května 2010 sjel Dow Jones Industrial Average z hodnoty 10 862 bodů při otevření na 9 787 ve svém denním minimu. To je rozdíl kolem tisíce bodů, v řeči peněz spousta miliard dolarů. Podle některých názorů takový propad zapříčinilo automatizované obchodování prostřednictvím tzv. black boxů. Ty v sobě zahrnují nástroje technické analýzy a zadávají pokyny na základě vložených algoritmů, bez lidského vlivu. Což je vynikající pomůcka k odstranění emočního obchodování a jistě obsahuje to nejlepší, co se dá v technické analýze vymyslet. Čas od času si však vytvoří vlastní virtuální realitu. Budeme-li každodenně viset na netu a luštit smysl takových pohybů, říkáme si o permanentní stres a posléze žaludeční potíže.
A nakonec se všechno opět uklidní a půjde si svou cestou, jak je vidět z dalšího vývoje na diagramu. Dodržování optimální struktury majetku je dobrým ukazatelem cesty, lepším je kompletní finanční plán zahrnující veškeré záměry ve finanční oblasti a zdroje na jejich realizaci. Ukazatelem cesty, nikoli cestou samotnou.
Autor: Ing. Monika Veličková